Marcus Daniell

Marcus Daniell
Marcus Daniell na French Open 2019
Stát	Nový Zéland Nový Zéland
Datum narození	9. listopadu 1989 (35 let)[1]
Místo narození	Masterton, Nový Zéland[1]
Výška	191 cm[1]
Hmotnost	78 kg[1]
Profesionál od	2008
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 092 297 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	2–1
Tituly	0 ATP, 2 ITF
Nejvyšší umístění	500. místo (21. července 2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů	160–150
Tituly	5 ATP, 8 challengerů, 16 ITF
Nejvyšší umístění	34. místo (29. ledna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2018, 2021)
French Open	3. kolo (2016)
Wimbledon	čtvrtfinále (2019)
US Open	3. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	bronz (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2018)
Wimbledon	3. kolo (2019)
US Open	2. kolo (2021)
Týmové soutěže
Davis Cup	1. světová skupina (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220605a5. června 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Daniell (* 9. listopadu 1989 Masterton) je novozélandský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dva tituly ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2014 na 500. místě a ve čtyřhře v lednu 2018 na 34. místě. Trénuje ho David Sammel.^[1]

V novozélandském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 kolombským prvním kolem 2. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Srí Lance, v němž s Danielem Kingem-Turnerem prohráli čtyřhru. Novozélanďané přesto zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 11–5 ve čtyřhře.^[3]

Nový Zéland reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde startoval v mužské čtyřhře s Michaelem Venusem na pozvání ITF. Na úvod podlehli pozdějším kanadským semifinalistům Danielovi Nestorovi a Vaskovi Pospisilovi až v těsném tiebreaku rozhodující sady. Zúčastnil se také odložených Her XXXII. olympiády v Tokiu. V deblové soutěži vybojoval s Venusem bronzovou medaili po rozhodující výhře nad Američany Austinem Krajickem a Tennysem Sandgrenem.^[4]

Od sezóny 2015 začal doživotně část výdělku věnovat na charitu. V roce 2020 založil charitativní nadaci High Impact Athletes směřující dary věrohodným organizacím, které pomáhají v oblastech extrémní chudoby a se znečištěným životním prostředím. V roce 2021 jej Asociace tenisových profesionálů ocenila jako Humanitáře roku se ziskem ceny Arthura Ashe. V letech 2021–2022 byl členem Hráčské rady ATP.^[5]